Poslední car : Zavraždění Mikuláše II. a jeho rodiny

10. března 2008 v 15:54 | Belinda Z. |  Knihy
Tak jsem to dočetla... Včera v noci, přesně ve 23:14. A víte, co je na té knížce nejhorší? Že nemůžete ani plakat. To jde u filmů, u románů, u písniček, ale tady ne. Jenom tomu tak nějak nedokážete uvěřit. Jak jsem dřív nenáviděla bolševiky, tak teď se mi z nich dělá zle. Neuvěřitelně obdivuji poslední slova Mikuláše II : Odpusť jim, Bože, nevědí co činí...

Kniha historika Edvarda Radzinského, pojednávající o osudu posledního z rodu Romanovců, je rozdělena na tři přibližně stejně dlouhé části. První pojednává o životě poslední carské rodiny, o lásce mezi Alexandrou a Mikulášem, o jejich dětech (i když pouze okrajově). Setkáváme se s carovými přáteli i jeho nejbližšími příbuznými, provázíme ho jeho stále ještě šťastnou vládou. Nahlas nadáváme (JÁ nadávám) na toho parchanta Rasputina, podivujeme se dvorní dámě Aně Vyrubovové. Je to průstřih deníky a dopisy, ve kterých se panovník i panovnice vyžívali, místy obohacený o dopisy ostatních zúčastněných. Taková pěkná idyla o veselé rodince, která se průměru vymykala jen tím, že obývala Alexandrijský palác na Carském Selu...
zleva: Maria, Olga, Tatiana, Mikuláš; přední řada: Alexandra, Alexej, Anastasia
A pak to přijde. Druhá část, poeticky nazvaná Smrt Mikuláše a Alexandry, popisuje ten přímý sestup nyní již nešťastné Mikulášovy vlády, od únorové revoluce, kdy Mikuláš abdikoval, přes ještě celkem ucházející "věznění" v Tobolsku až do toho proklatého Jekatěrinburgu (o kterém se mimochodem říká, že leží na Sibiři, ale zas tak daleko to není. Chápu, nebude tam zrovna teplo, ale mohli dopadnout i hůř). Doopravdy mě dostaly machinace s bývalou carskou rodinou. Moskva chce tohle, Omsk se bouří, v Jekatěrinburgu je to zase úplně jinak, do toho přichází rozpory mezi Stalinem a Trockým, který chce pro cara soud - kde by byl on hlavním žalobcem, což se Stalinovi ale vůbec nelíbí atd. atd. (Mimochodem, nikdy jesem nevěděla, že Trockij byl TAKOVEJ parchant. Když jsem četla životopis Fridy Kahlo, nepřišlo mi to... hajzl). Každopádně, pan Radzinskij nás v této části seznamuje s hlavními bolševickými aktéry - budoucím velitelem popravy, Jakovem Jurovským, či s Grigorijem Nikulinem, o kterém carevna ve svém deníku jednou prohlásila, že jí připadá takový milý, narozdíl od všech ostatních vojáků. Bylo to tak týden před tím, než ten milý voják vyprázdnil zásobník do jejího syna, čtrnáctiletého careviče Alexeje...
Druhý díl končí zápisem do carevnina deníku:
"Hráli jsme s N.(ickym) karty - bezika. V 10.30 jsme šli do postele. 15 stupňů."
Před spaním se pomodlili. Děvčata už spala.
V jedenáct hodin zhaslo v pokoji světlo.
zleva: Mikuláš, Alexej a Tatiana v Tobolsku
Třetí část se vztahuje - jak se mnozí z vás jistě dovtípili - k oné noci z 16. na 17. července 1918. Nebudu toho o ní psát moc. Je to na mě moc silný zážitek, omlouvám se. Ale ve zkratce: Poprava je vylíčena z mnoha zdrojů, autor má k dispozici velmi kvalitní materiály. Nikdy jsem ale nevěděla, že existuje tolik kdyby. Jistě, bylo zastřeleno 11 osob a v hlavním hrobě jich našli jen 9 (ty zbylé dvě se našly poměrně nedávno). Ale ono bylo tolik možností jak se všechno mohlo stát, člověk neví, čemu může věřit a ve finále z toho má takový zmatek...
rekonstrukce v hlavních rolích s voskovými figurínami
Jenom jedna výtka: Tatiana je ve výpovšdích svědků několikrát uvedena jako nejstarší z dětí, což je chyba, byla až druhá nejstarší. Nebrala bych to ale jako chybu autorovu, on prostě jenom citoval zúčastněné, což byli většinou nevzdělaní dělníci...
"A dost! Dost už záhad, dost nekonečných tajemství a zmrtvýchvstání!
Ale přesto si nemohu pomoci,
před zraky se mi stále vybavuje přízrak Ipatjevova domu...
velkokněžny na kolenou u zdi...
tři řady rukou s revolvery mířícími ze dveří...
carova vojenská čepice odkopnutá ke zdi...
a on sám, jak tam leží naznak...
Já snad tu knihu nikdy nedokončím...!"

- Edvard Radzinskij
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 kittie kittie | Web | 10. března 2008 v 16:48 | Reagovat

Trpím s tebou...

Mimochodem, Rasputin byl *hledá správný výraz* cool...?

2 belinda belinda | Web | 10. března 2008 v 16:53 | Reagovat

parchant. a kdyz ho konecne zabili, tak uz bylo pozde...

3 Sarannet Sarannet | 11. března 2008 v 16:19 | Reagovat

Věř, že tě úplně chápu, dokážu si to velice živě srovnat s Nepřáteli lidstva.....až na to, že ty se za ně alespoň nemusíš v jejich poslední hodince stydět.

4 Ronnie Ronnie | 5. října 2008 v 15:29 | Reagovat

Ahoj,článek je hezky zpracovaný, akorát mě trochu šokovalo že nevíš ,že poslední slova Cara Mikuláše 2. : Odpusť jim, Bože, nevědí co činí... nejsou jeho slova,nýbrž slova Pána Ježíše,když ho ukžižovávali. To jenom abys někomu nepřipisovala něco co není jeho. Pa;-)

5 Lucka Lucka | E-mail | 9. března 2009 v 22:41 | Reagovat

Ahojky, zajímavý článek o romanovcich.Chtěla bych se zeptat jestli se dá ještě sehnat tako kniha?Diky

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.