Nebezpečný pád

3. března 2008 v 23:23 | Belinda Z. |  Disorder
Já vím, že bych neměla být hnusná. Vím, vím, vím. Když ale ta slečna si o to říká... Je jí prosím 14 let a na svém cool blogísku prezentuje své povídečky. Tady zveřejním jednu z nich, ale rozhodně si přečtěte i ty další... a pak uspořádáme soutěž, kdo zvracel nejdřív.

název: NebezpeČný pád
autorka: Kristýna
blog: http://godlygirls.sblog.cz/

Slavnostně prohlašuji, že všechna práva patří autorce a já sama jsem na textu nepozměnila ani jedinou čárku...

Jednou, když jsem byla s kámoškama Klárou a Petrou nakupovat, tak jsme se velice bavily a snad jsme se smály na celé obchodní centrum. Když v tom vydím partu kluků jak na nás koukají. Nenápadně to pošeptám Klárce, která se na mě zrovna koukla. Ihned jsme se trochu uklidnily, nasadily svůdné pohledy, ladnou chůzi a prošly jsme okolo naších krásných kluků. Ti začali na někoho volat a co neudělám, samozdřejmě se otočím když co se nestane. Péťa mi podkopne nohu a já padám, padám, ale né na zem. Nýbrž přímo do náručí krásného kluka na, kterého ta partička tak hulákala. Jediné co jsem v té rychlosti stačila zbistřit byly jen jeho krásné modré oči. Pak jen slyším holky jak na mě volají, že pospícháme,, Káťo honem už musíme jít!´´ , ale já si přeji aby tahle chvíle byla nekonečná. Nakonec se teda otočím a řeknu jen ,, Děkuji za záchranu a doufám že se ještě někdy uvidíme!´´ Celou cestu domů jsem přemýšlela nad mým milým neznámým a doufala, že ho ještě někdy uvidím.

Uběhl měsíc a mého neznámeho jsem nikde nespatřila a tak jsem se na pátrací akci po něm vykašlala. Když jsem si šla do obchodníha centra koupit nové oblečení, tak jsem ho tam spatřila. Spanikařila jsem a nevěděla co mám dělat. Když v tom do mě vrazili nějací dva malí kluci a já jsem si narazila hlavou přímo do rohu lavičky. Začala mi z ní téct krev a první kdo ke mně přiběhl byl ON. Řekl ať mu pořád něco povídám, že mě odvede do nemocnice, která byla za rohem. Můj neznámý se jmenoval Honza. V nemocnici mě ošetřili a řekli, že si mě tu radši den nechají, protože mám lehký otřes mozku. Honza u mě chvilku zůstal, ale musel už odejít. Napsala jsem mu svojí adresu a Honza odešel. Chvilku poté co Honza odešel, přišla mamka celá vystrašená, tak jsem ji ukidnila, že jsem v pořádku.

Druhý den jsem šla s mamkou domů. Lehla jsem si na gauč a koukala na televizi, když v tom přišla mamka s nějakým dopisem, že je prý pro mě. Otevřela jsem ho a četla řádky dopisu: ,, Moje milá Káťo, poté co jsem tě poprvé spatřil jses mi zalíbila. Když jsem tě viděl naposledy, tak jsem si zase říkal, že zachraňovat tebe je tak krásné jako západ letního slunce a doufal, že tě ještě někdy spatřím. A poté co jsi mi řekla něco o sobě cestou do nemocnice, tak jsem věděl, že tě miluji. A proto doufám, že to je také tak i u tebe. Zatím tvůj Honza :-*.´´ Když jsem ho dočetla po tváři mi začaly stékat slzy štěstí. Byla jsem ráda, že si mě nějaký kluk všimnul a je tak romantický. Den poté mi přišel stejně krásný dopis, ale tentokrát i se zpáteční adresou. Neváhala jsem, vzala papíry a zapsala se do řádků pro Honzu. Napsala jsem mu: ,, Moje city k tobě jsou stejné a doufám, že se brzy sejdeme, neboť jsi mi uvízl hluboko nejen v mysli, ale ještě v hlouběji a to v mém srdci.,, Dala dopis do obálky, nezapomněla jsem také připsat číslo na mobílek a utíkala na poštu hodit můj zaláskovaný dopísek do schránky. Jen jak jsem přišla nemyslela na nic jiného než na ,, mého ´´ Honzu. V noci jsem dokonce nedočkavostí ani nemohla usnout. Ale vytuhla jsem asi okolo jedenácté a spinkala do půl dvanácté, když mi zazvonil mobil pod polštářem.

Celá rozespalá koukám co se děje a všimnu si, že mi někdo napsal SMS. ,, AHOJKY KATKO JSEM RAD, ZE TVE CITY JSOU STEJNE A DOUFAM, ZE SE BRZY SEJDEME. DNES MAM CAS A TAK ZALEZI JEN NA TOBE JESTLI PUJDES. KDYBYS ALE PRECE JEN CHTELA, TAK VE DVE V PARKU. PAPA HONZA.´´ Hned jak jsem dočetla SMS, tak jsem vystřelila z postele jako raketa. Šla jsem se naobědvat a upravovat na dnešní den. 13/50 jsem vyšla z domu a mířila jsem to do parku. Když jsem přišla viděla Honzu jak sedí na lavičce a vedle sebe má růži. Přisedla jsem si k němu a povídali jsem si stráášně dlouho. Honza a jeho krásné, hluboké, modré oči mě okouzlili na tolik, že jsem mu slíbila další schůzku. Nakonec jsme si ještě vyměnili ICQ abychom si zbytečně neutráceli kredit a mohli kecat zadara. Celý večer jsem kecala jsenom s Honzou a divila se, že si máme porád o čem povídat :-D. Po pár týdnech jsme spolu začali chodit. Jednoho dne jsem však šla do parku a viděla jsem ho jak se objímá na lavičce s nějakou blondýnou. Otočila jsem se a s brekem utíkala domů. Když jsem mu večer neodpověděla ani na SMS, ani na mailíky a ani na vzkazy na ICQ, nechápal co se děje. Řekl: ,, Jestli jsem něco udělal, tak prosím tě řekni co! A takhle mě prosím neužírej.´´ Napsala jsem mu abychom se zítra sešli a vyříkali si věci tak jak jsou a a do očí, abychom věděli jak na tom jsem oba dva.

Druhý den jsme se sešli v cukrárně. ,, Ahojky Káťo, tak copak se stalo, že jsi včera neodepsala anio na jednu zprávu ode mne?´´ zeptal se Honza hnedkon co jsme se uviděli ,, Cože ty se ještě ptáš, si děláš srandu né? Ty se támdle voblejzáš s nějakou blondýnou a nic se nestalo. To je teda dobrý mno... tss´´ Řekla jsem rychle a uraženě, div jsem mu nevrazila pár facek. Honza na mě chvilku koukal jak na někoho, kdo právě spadl z Marsu a pak se jen začal hlasitě smát div nespadl ze židle a řekl ,, aháá, tak ty žárlíš! Jé to je ale roztomilý, když se rozčiluješ. Neboj ta BLONDÝNA byla moje sestřenice Terka, jak jsem ti o ní vyprávěl, že jí umřela mamka při autonehodě před týdnem. Nemůže se z toho vzpamatovat, tak jí máma řekla, aby u nás pár dní zůstala. Včera odpoledne jsem se s ní šel projít, aby pořád nemyslela jen na tu nešťastnou chvilku. Ale když jsem to vyslovil rozbrečela se a tak jsem jí jen utěšoval!´´ Jen jak to Honza dořekl myslela jsem, že snad zešílím štěstí a propadnu se hanbou do země. Takhle ho obviňovat. ,, Honzo promiň, já...mno... jsem to asi trochu víc přehnala co? Nevěděla jsem, že je to Terka a tak jsem prostě a jednoduše žárlila mno... Nezlobíš se na mě a ještě jednou promiň zato, jak jsem tě obviňovala.´´ Honza se jen usmál a dál mi krásně sladkou pusu. Já jsem mu jeho polibek opětovala a tak jsme si zůstali v náručí. Když jsme odcházeli z cukrárny ruku v ruce, byla jsem šťastná, že jsem se jen zmýlila a Honza to vzal dobře. Honza mi pak jen řekl ,, Nikdy bych tě nemohl podvést! Ano kdybych našel holku, která by byla stokrát lepší a hezčí, ale to se stejnak nestane, neboť ty jsi ta nejhezčí, nejroztomilejší a nevíc sexy zuřící kráska na světě!!!´´ Celá šťastná co právě dořekl jsem se mu pověsila na krk a dala mu zato dlouhý a krásně vášnivý polibek. Když mě doprovodil až k domu, tak jsem se s ním rozloučila a šupajdila nahoru do postýlky, neboť jsem byla strááášně unavená. V postýlce jsem ještě napsala pár zamilovaných SMS Honzovi a šla spinkat.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 kittie kittie | Web | 4. března 2008 v 17:50 | Reagovat

*vyhrála*

2 Sarannet Sarannet | 4. března 2008 v 20:11 | Reagovat

Okamžitě přijeď k nám domů a ukliď tu spoušť, kterou jsem tady díky to..to..muhle tomu udělala!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!

3 Belinda Zito Belinda Zito | Web | 5. března 2008 v 14:08 | Reagovat

°mrka°

°stale mrka°

ale za to muze ta slecna... nechces taky napsat par zamilovanych esemesek?

4 Kikiriska Kikiriska | E-mail | 5. března 2008 v 18:37 | Reagovat

Oh, to je horší(doufám, že bez nadsázky), než můj suběktivně zabarvený popis zimní krajiny

5 trinitys trinitys | 6. března 2008 v 9:08 | Reagovat

hvezdicka na notebooku se dela pomoci Alt Gr a ,,-" . zadam o jeji pouzivani.

Tohle je povidka ? Proboha..viva caty....

6 Sarrah Sarrah | Web | 6. března 2008 v 17:27 | Reagovat

*zvrací*

Já jsem to dočetla až dokonce, jelikož jako věčný optimista jsem doufala, že nastane obrat k lepšímu... Nenastal.. Myslím, že jsou chvíle, kdy by se optimisté měli střílet, v jejich vlastním zájmu...

7 Smradka Smradka | 8. března 2008 v 14:54 | Reagovat

to je tak-... tak-... TAK ROMANTICKÉ!! *škitá a utírá si oči do už tak dost mokrého kapesníku*    

doufám, že si autorka touto povídkou dělala legraci z dívčích románů. Jest-li ne, tak jí upřímně lituju...

8 radik radik | E-mail | 5. června 2009 v 10:38 | Reagovat

je to dobrí ale jako suběktivně zabarvený popis mi to nepříde

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.