Lily Evans a Sirius Black

3. července 2006 v 17:00 | sangrie |  Povídky
První povídka- buďte shovívaví =)

Sirius seděl v koutě špinavé cely, oděný jen do potrhaného hábitu. V Azkabanu zůstával už dvanáct let a změna na něm byla zřetelně vidět. Z krásného mladého muže se stal vyhublý zdrcený člověk. Sirius však dosud neutrpěl takové škody jako jeho spoluvězni. Na rozdíl od nich žil s myšlenkou, že je nevinný a to mu dávalo naději - když ne příliš velkou, takže ji z něj mozkomoři nemohli vysát. Sirius by rád doufal v to, že se mu podaří proměnit v psa a uplavat pryč. Tolikrát to zkoušel a nikdy se to nepovedlo...
Přemýšlel. Byla to jeho rutinní činnost, nevěděl jak zabít pomalu se belhající čas. Už týden nedostal nic k jídlu. Nevěděl proč, nevěděl vůbec nic. Nohy se mu samy sesuly k zemi, hlava mu klesla do dlaní. Došlo mu, že nemá šanci přežít, ale smrt byla příliš bolestivá vyhlídka. Nesmí zemřít, ne, ne kvůli Harrymu nesmí. Chce ho vidět, chce, musí..... Myšlenky mu vířily hlavou.... "Ne, prosím, ne teď," zašeptal do ticha. "Ne, teď....."
Hlava mu sklouzla na pravou stranu.Všechno se mu rozmazalo. Najednou ji uviděl. Byla přímo před ním a smála je krásným smíchem. Rudé vlasy se jí vlnily po zádech, krom jednoho neposlušného pramene, padajícího podél bělostného obličeje, jehož barvu podkreslovaly smaragdově se třpytící oči. Toužil po tom dotknout se jí, ale vize se změnila. Za ní se oběvil Siriusuv nejlepší přítel a objal ji kolem pasu. Políbili se a v její náruči se jí objevil malý chlapec. Harry, pomyslel si Sirius. Ale James nevypadá, tak jako by mu to Lily někdy řekla či alespoň naznačila -
" Siriusi, musíš se o Harryho postarat. Harry, Sirius, Harry..." šeptala Lily prosebně. "Prosím..."
Sirius se znenadání probral. Nepociťoval hlad, myslel na ně. Myslele si, že James ví, myslel si, že Lily to tajemství neudrží... Ale potom oba zemřeli a zůstal jen Harry. Harry, který není jen jeho kmotřenec. Harry, který je i jeho syn.
Lily miloval Sirius od prvního okamžiku, avšak on, narozdíl od Jamese, své city nikdy moc najevo nedával.Částečně tak činil z ohleduplnosti k němu. Ostatně, byli jako bratři a Sirius by nikdy nedopustil, aby se rozešli ve zlém kvůli ní. Když si jí James vzal za ženu, Sirius si přísahal, že na Ĺily zapomene, svého slibu však nedodržel. Odsunul ji do nejzazšího místa v hlavě, pokoušel se nedívat se na ní nijak přehnaně, snažil se, opravdu se snažil zapomenout, myslet na ní jako na manželku svého nejlepšího přítele. Nevyšlo to.
Nikdy by nevěřil, že je toho schopen. Nikdy, nikdy se za sebe tak nestyděl. Věděl, že nesmí, věděl to, ale... Srdce bylo rychlejší než rozum, nemohl se tomu ubránit. Ten den je zradil. Uplně všechny. Jamese, který mu věřil, když odjížděl na cestu kvuli Řádu, Lily, která Jamese milovala, podlehla Siriusově touze a do třetice zradil Harryho. Miloval ho, ale věděl, že není správné, že žije.
Siriusovi a Lily stačil jediný večer. Víc se ani jeden z nich neodvážil. Nemuseli. Za devět měsíců bylo Jamesovi oznámeno, že se mu předčasně narodil syn. Harry. Byl tady ale problém. Po matce měl oči, to bylo jisté, ale zbytek byl Siriusuv, nedalo se to popřít... Měli štěstí, Lily se odjakživa zabývala metamorfózami, příslušné kouzlo hladce vyřešilo veškerou genetiku...James neměl šanci rozpoznat, že není otcem on.
Samozřejmě, že se s Lily domluvily, že James nebude nic vědět, oba ho na to měli příliš rádi a rozhdli se, že se nikdy nic podobného nestane. Ostatně, nebyla příležitost.
Sirius nikdy nezapomněl na ten večer, co umřeli. James bojoval do posledního dechu kvuli ženě, které věřil a kvuli synovi, který nebyl jeho. Lily se za Harryho obětovala. Nemusela to udělat, to dobře věděla. Ale udělala. Když přijel bylo okolo tolik mudlů, kteří nebyli schopni pomoct a uprostřed trosek ležel malý Harry. Bezbranný. Plakal a nevěděl, že ti co se o něj tak obětavě starali jsou mrtví.
Chtěl si ho vzít, ale Hagrid mu to zakázal. Brumbál mu to zakázal. Potom ho zatkli. Už dvanáct let je tady zavřený. Dvanáct let a pořád žije. Je to svým způsobem rekord. Ale nijak radostný.
Z nostaligických vzpomínek Siriuse vyrušil příchod ministra kouzel, Kornelia Popletala. Ministr byl očividně nervózní, jeho tvář nabyla barvy citronově zelené buřinky, kterou točil rychleji než obvykle. Nedokázal skrýt hrůzu z tolika mozkomorů i přes to, že ho obklopovalo pět bystrozorů místo dvou. V druhé ruce než nyní křečovitě svíral buřinku, držel z novin složený vějíř. Ovíval se jím jak jen mohl, valný učinek to však nemělo...
Sirius se najednou probral. Uviděl ho. O tom nemohlo být pochyb, to je on. Ten co zradil. Jistotu však neměl, musel si ho prohlédnout pečlivěji, jediná možnost byla vyžádat si Denního Věštce od Popletala.
" Pane ministře," začal Sirius." Byl byste tak hodný"- Sirius zvlášť zdůraznil poslední slovo- " a půjčil mi ty noviny? Víte, když dvanáct let nemáte co číst..."
Popletal byl upřímně otřesený skutečností, že mozkomoři mají na Siriuse pramalý a ne-li žádný účinek. Nezmohl se na víc, než že mu noviny hodil k nohám a spěšně odešel s houfem bystrozorů v patách.
Sirius noviny dychtivě uhladil a nyní byl absolutně přesvědčený. Na hlavní straně Denního Věštce byla velká fotografie rodiny Weasleyových, Artur, Molly, Charlie, Bill, Percy, Fred, George, Ron - vida, jména si ještě pamatuje - a nějaká dívka, kterou Sirius neznal, asi konečně dcera- musel se pousmát. Ale to nebylo důležité. Důležitá byla krysa na Ronově ramenu. Krysa bez prstu. Petr.
Věděl, že ho musí najít. Došlo mu, že Ron pojede do Bradavic, takže tam se musí vypravit. Jak ale? vyvstala mu na mysli otázka. Jak? Jak?
Sirius usnul.Ve spánku ho pronásledovaly noční můry všeho druhu, mluvil ze spaní. " Je v Bradavicích....Je v Bradavicích..."
Druhého dne se probral, ne sice osvěžen nočním spánkem avšak odhodlán. Lily, pomyslel si, pomoz mi. Musím najít zrádce a...a Harryho. Já je najdu, ale musím se odsud dostat. Pomoz mi, prosím...
Najednou se cítil silný. Věděl, že to dokáže, věděl, že se promění. Opravdu. Na první pokus. Místo vychrtlého člověka tu stál pes, ne nepodobný medvědu, ale značně zubožený a hubený. Nebyl problém dostat se ven, natož po takové době plavat. Když se vyhrabal na břeh na pevnině, zhluboka oddychoval, byl ale šťastný.Netušil, jak se mu to povedlo. Usnul vyčerpáním na pláži.
Když se druhého dne probudil, svítalo slunce. Možná to byl jen výplod jeho fantazie, zdálo se mu však, jako by před sebou uviděl záblesk rudých vlasů. Lily se rozloučila.
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 Barborka Barborka | E-mail | Web | 3. července 2006 v 17:02 | Reagovat

vím, že když jsem kolem toho nadělala tolik humbuku, čeká se, že to bude nějaký extra, ale buďte prosím shovívaví, je to moje první povídka tohoto typu

2 Kit Kit | 4. listopadu 2006 v 21:52 | Reagovat

je to hecký, jen se divím tomu tématu při tom o čem jsi posledně přesvědčovala Báru.

3 Roxie Roxie | E-mail | Web | 7. května 2007 v 14:42 | Reagovat

Je to hezký, akoraát odkud znal Sirius Rona a spol.??:D

4 Belinda Z. Belinda Z. | 8. května 2007 v 12:14 | Reagovat

věděl o nich, protože dělal s arturem v řádu, když ronovi byl - stejne jako harrymu - rok...

5 kira kira | 15. června 2007 v 13:22 | Reagovat

jednoducho vauv! toto by ma v živote nenapadlo. ale inak super

6 Belinda Z. Belinda Z. | 26. června 2007 v 21:35 | Reagovat

merci =))

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.