Morituri te salutant

19. června 2006 v 19:00 | Belinda Z. |  Povídky
Ráda bych tady uveřejnila povídku od Lelli. je o Siriusi Blackovi a myslím, že mooooc povedená:
Šli jsme už dobrého půl dne. Měl jsem ruce svázané provazem, jehož konce držel z každé strany jeden bystrozor. Síly mi docházely. Za celou dobu mi nedali ani jednou napít. Jedna jediná přestávka byla v době, kdy jsme se plavili loďkou na ostrov, ze kterého se měli vrátit zpět pouze dva z nás tří - a já mezi nimi nebyl. Už když jsme přistávali na břehu, viděl jsem pevnost, která měla být navždy mým "domovem". Zdála se tak blízko a přestože jsem do ní nechtěl, doufal jsem, že tam brzy budeme. Jenže bystrozoři měli očividně jiné příkazy. Místo toho, abychom se vydali směrem k vězení, desetkrát jsme obešli celý ostrov. Upadl jsem. Nenechali mě se zvednout a místo toho mě táhli za ruce po zemi.

Cesta je prach a štěrk a udusaná hlína
a šedé šmouhy kreslí do vlasů
Začalo se stmívat a oni mě stále táhli po cestě okolo ostrova. S vypětím všech sil jsem zvedl hlavu a podíval se na oblohu. Věděl jsem, že je to naposledy v mém životě, kdy vidím hvězdy. Přál jsem si, aby to skončilo. Abychom už šli do pevnosti, nebo aby se stal zázrak a já se probudil doma ve své posteli a šel na návštěvu k Lily a Jamesovi…
a z hvězdných drah má šperk, co kamením se spíná,
a pírka touhy z křídel Pegasů.
"Kdy už tam budeme?" zašeptal jsem spíš jen sám pro sebe.
"Ještě dvakrát okolo ostrova, Blacku, snad to pro tebe není moc vyčerpávající?" zasmál se bystrozor nalevo ode mě.
Už ne, prosím…
Cesta je bič, je zlá jak pouliční dáma,
má v ruce štítky, v pase staniol,
"Vstávej, Blacku, do pevnosti musíš dojít po nohou," oslovil mě jeden z bystrozorů a když viděl, že sám nevstanu, pomohl mi. Byli jsme už jen kousek od vstupní brány. Okolo cesty se rozžehly pochodně - Azkaban vítal nového vězně.
a z očí chtíč jí plá, když háže do neznáma
dvě křehké snítky rudých gladiol.
Naposledy jsem se okolo sebe rozhlédl a všiml jsem si, že písek na pobřeží je bílý.
"Počkejte," zašeptal jsem. Zastavili se a já sledoval moře…
Vzpomněl jsem si totiž na znamení, které jsme si jako děti domluvili s Jamesem.
Seržante, písek je bílý jak paže Daniely,
počkejte chvíli! Mé oči uviděly
tu strašně dávnou vteřinu zapomnění,
seržante! Mávnou, a budem zasvěceni!
"Až udivíš bílou pláž, znamená to, že na tebe myslím. Vezmi písek do dlaní a řekni ta tři slova…"
Morituri te salutant, morituri te salutant!
"To stačí, Blacku, jdeme dovnitř," řekl rázně jeden z bystrozorů a trhl za provaz. Naštěstí se mi podařilo udržet rovnováhu.
Vešli jsme dovnitř. Vypadalo to tady strašně. Z mnoha cel se ozýval křik vězňů a byl cítit pach všeho dohromady - potu, výkalů, plesnivého jídla…
Začala mi být zima, viděl jsem jednoho mozkomora vedle druhého. Tady mám strávit celý svůj život?
Cesta je tér a prach a udusaná hlína,
rezavý kvér - můj brach a sto let stará špína…
Vhodili mě do prázdné cely, dopadl jsem na zem. Na bílý písek. Usmál jsem se.
Seržante, písek je bílý jak paže Daniely,
počkejte chvíli! Mé oči uviděly
tu strašně dávnou vteřinu zapomnění,
seržante! Mávnou, a budem zasvěceni!
Nabral jsem písek do dlaní a zašeptal:
"Morituri te salutant, morituri te salutant!"
Doufám, že se vám líbí stejně jako mně. další podobný povídky najdete na Lelli's fanfiction
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 kjaa kjaa | E-mail | Web | 19. června 2006 v 20:00 | Reagovat

to je moc pekny ;o)

2 789 789 | E-mail | 21. června 2006 v 16:28 | Reagovat

fakt dobrá povídka =)

3 Rampepurda Rampepurda | 17. listopadu 2006 v 17:56 | Reagovat

Moc pěkný akorát....autorko, víš co to je morituri te slutant?? že mi to do toho ňák nsedí...

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.